Vzteklina

Každý rok na toto onemocnění zemře třicet až padesát tisíc lidí po celém světě, nejvyšší úmrtnost na vzteklinu je v Asii a Africe.

Vzteklina se přenáší slinami

Virus vztekliny se přenáší výhradně slinami. K nakažení dochází nejčastěji pokousáním, přenos je však možný také poškrábáním či poslintáním rány v kůži. Výjimečně je možné nakazit se rovněž vdechnutím sekretu infikovaných netopýrů či ještě úplně jinak, a to při transplantaci rohovky.

A jak poznáme, že má zvíře, které jsme potkali, právě vzteklinu? Pro infikované zvíře je typické odmítání potravy a změna chování. Může být agresivní, ale také apatické. Mívá slabé končetiny a pokleslou čelist. Často má také problémy s dýcháním a různými projevy zvuku. U některých nakažených zvířat však nemusí k propuknutí onemocnění vůbec dojít, a proto mohou vypadat naprosto zdravě. Stále však zůstávají nosiči viru a jsou proto smrtelně nebezpečná.

Hlavním zdrojem nemoci jsou psi, kteří mají na svědomí více než polovinu přenosů vztekliny po celém světě. Velký vliv mají také divoká zvířata, v menšině jsou pak netopýři. V Evropě je tento poměr opačný, nejčastějším zdrojem jsou lišky a netopýři, až poté psi, kočky a další zvířata. V Africe a Americe jsou nejčastěji nakažena divoce žijící zvířata.

Nebezpečná zvířata

V Asii jsou hlavním zdrojem vztekliny psi, lišky, vlci a šakali. Velice nebezpečné jsou však také opice, se kterými si turisté rádi hrají. Z turisticky oblíbených destinací patří mezi nejvíce zasažené vzteklinou Indie, Turecko a Thajsko. V Indii na vzteklinu celkově zemře nejvíce lidí. Během měsíčního pobytu v Thajsku dojde k pokousání asi jednoho procenta turistů. Důležité je dávat si pozor na psy, a to především při trávení času ve vesnicích.

Mezi nejnebezpečnější zvířata, co se přenosu vztekliny týče, patří v Africe šelmy zvané promyky, dále hyeny, šakali a antilopy kudu. Promyky jsou drobné, ale velice rychlé šelmy, které jsou příbuzné cibetkovitým a kočkovitým šelmám, ale rovněž hyenám. Jsou populární především proto, že loví hady – včetně jedovatých druhů. Kudu jsou antilopy, které mají úzké tělo, dlouhé nohy a kresbu tvořenou bílými svislými pruhy. Vzhledem k tomu, že jsou velice náchylné k nákaze prostřednictvím sliznice, může se mezi nimi vzteklina poměrně velmi rychle šířit. Žijí však v lesích a křovinách.Nejčastěji z afrických zemí se vzteklina vyskytuje v Egyptě, Keni, Zimbabwe a Jihoafrické republice.

V Americe jsou nejnebezpečnějšími zvířaty skunk, mýval, kojot, netopýr a další. Velký pozor je potřeba si dát při cestování do Jižní Ameriky. V tamějších jeskyních se totiž objevil přenos viru vztekliny i vzduchem, a to z trusu infikovaných netopýrů. Vzteklina pak obecně hrozí především v Mexiku.

Základním pravidlem na cestách je nedotýkat se divokých, ale ani domácích zvířat. Opice, psi i kočky totiž mohou být nejen přenašeči vztekliny, ale také moru.

Příznaky vztekliny

První klinické příznaky vztekliny se objevují zhruba tři až pět dní po přenosu viru. Inkubační doba většinou trvá třicet až devadesát dní. Maximum však je až devatenáct let. U člověka má onemocnění vzteklinou zezačátku velmi nenápadné příznaky. Patří mezi ně únava a nechutenství, bolesti hlavy a horečka. V oblasti rány může infikovaný pociťovat bolest nebo brnění. Poté se přidávají deprese, podráždění a nespavost. V následujících dnech tyto problémy mizí a objevují se příznaky postižení centrálního nervového systému a porucha vegetativních funkcí, jako je slinění a pocení. To vše doprovází vysoké napětí svalů a křeče.

Dosud neexistuje způsob, jak rozvinuté onemocnění vzteklinou léčit. Nesmírně důležité je proto preventivní očkování. Pokud plánujete cestu do zemí se zvýšeným rizikem přenosu vztekliny, do nichž jistě tropické oblasti patří, je pak očkování v podstatě nutností.Vše je však nutné zařídit minimálně měsíc před plánovaným odjezdem, jsou totiž potřeba tři dávky, které se aplikují během osmadvaceti dnů. Vakcína se dospělým osobám podává do ramena, dětem starším dvou měsíců do stehna. Celkem se podávají tři vakcíny, po roce od ukončení prvotního očkování se aplikuje první posilující dávka. Další dávky poté následují každých pět let. Cena vakcíny se pohybuje kolem pěti set korun. V rozvojových zemích je cena vakcín příliš vysoká, což omezuje její používání. Aplikuje se proto menší objem, a tak je možné podat více dávek a ochránit tím více lidí.

Jak se chovat po pokousání neznámým zvířetem?

Dojde-li k pokousání neznámým zvířetem, obzvlášť důležité je správné a důsledné ošetření rány. Ta by měla být nejdříve omyta mýdlem a velkým množstvím čisté vody a poté vydezinfikována jodovou tinkturou nebo sedmdesátiprocentním alkoholem. Je však nutné, aby v ráně nezůstal zbytek mýdla, jinak by došlo k neutralizaci obou látek. Nutností je vyhledat lékaře, jedná se totiž o nemoc smrtelnou. Nejpozději do třetího dne od pokousání by měla být zahájena vakcinace. Její forma závisí na tom, zda pacient již byl preventivně očkován, nebo ne. V případě, že k preventivnímu očkování nedošlo, aplikuje se obvykle pět dávek, v některých státech dokonce šest. Pokud se jedná o očkovanou osobu, vakcinace se odvíjí podle toho, kdy proběhlo poslední očkování. Jestliže od tohoto okamžiku uplynulo méně než pět let, aplikují se pouze dvě dávky. Pokud však je tento interval delší, postupuje se stejně jako u osoby neočkované.